Právo nás baví již 20 let! Číst více

Publikace

25.3.2020

Dopady epidemie COVID 19 na pracovněprávní vztahy – překážky v práci na straně zaměstnavatele

Vážení klienti, vážení obchodní partneři,

dovolujeme si Vás tímto oslovit ve věci, se kterou se na nás stále častěji obracejí klienti o právní poradenství.

Jedná se o otázku dopadů stávající epidemie COVID 19 na zaměstnavatele a možnost a schopnost plnit jejich povinnosti z pracovněprávních vztahů.

V prvé řadě je třeba uvést, že z žádného opatření či nařízení neplyne pro zaměstnance zákaz pracovat a pro zaměstnavatele zákaz přidělovat práci. Dokonce ani z uzavření provozoven pro maloobchodní prodej či uzavření restauračních zařízení pro veřejnost, jak plyne například z usnesení vlády č. 211/2020, neplyne automaticky zákaz pro zaměstnance vykonávat sjednanou práci v této provozovně. Je ale zřejmé, že výkon podnikatelské činnosti je pro zaměstnavatele velice ztížen. Pod obecným označením „obtížné časy“ se může skrývat několik situací, které mají rozdílný právní režim.

Obecně je povinností zaměstnavatele přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, jak popisuje ustanovení § 38 odst. 1. písm. a) zákoníku práce. Odhlédneme od důvodů, které lze označit jako překážky v práci na straně zaměstnance (typicky pracovní neschopnost, individuálně uložená karanténa nebo péče či ošetřování člena rodiny).

Naopak se zaměříme na překážky na straně zaměstnavatele, jak je popisuje ustanovení § 207 a násl. zákoníku práce. Touto překážkou v práci se rozumí stav, kdy zaměstnavatel nepřiděluje zaměstnanci práci z jiných důvodů než na straně zaměstnance. Lze ve stručnosti uvést, že zákoník práce obecně v ustanovení § 208 zákoníku práce stanoví, že pro jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele, než budou popsány dále, náleží zaměstnanci náhrada mzdy ve výši 100 % průměrného měsíčního výdělku.

V určitých případech však zaměstnanci bude náležet nižší náhrada mzdy. Týká se to situací popsaných v ustanovení § 207 a 209 zákoníku práce.

První situací je tzv. prostoj ve smyslu ustanovení § 207 písm. a) zákoníku práce, tedy situace, kdy práci není možné přidělovat kvůli poruše výrobního zařízení, které zaměstnavatel nezavinil, nedostatku surovin nebo například vadných výrobních podkladech. V těchto případech zaměstnanci náleží náhrada mzdy ve výši 80 % průměrného měsíčního výdělku.

Dále, v případě nepříznivých povětrnostních vlivů či živelné události, pokud nebude zaměstnanec převeden na jinou práci, náleží zaměstnanci náhrada mzdy ve výši 60 % průměrného měsíčního výdělku. Lze dospět závěru, že současná situace nemá charakter živelné události.

Poslední situací je tzv. částečná zaměstnanost ve smyslu ustanovení § 209 zákoníku práce. Je stanoveno, že se jedná o nemožnost zaměstnavatele přidělovat práci z důvodu dočasného omezení odbytu jeho výrobků nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách. V současné situaci se bude jednat o typický případ, kdy obchodní partneři nečiní objednávky, a komplikací může být například i rozhodnutí o zákazu vycestování do zahraničí. Zaměstnavatel má v tomto případě povinnost poskytnout zaměstnanci náhradu mzdy ve výši 100 % průměrného měsíčního výdělku. Zaměstnavatel má však v tomto případě možnost snížit výši vyplácené náhrady mzdy až na výši 60 % průměrného měsíčního výdělku, pokud se na tom zaměstnavatel dohodne s odborovou organizací (pokud u něj působí) nebo toto stanoví vnitřním předpisem (pokud u něj odborová organizace nepůsobí). Tento vnitřní předpis nemůže mít zpětnou účinnost.

Existence jakékoli překážky v práci na straně zaměstnavatele má být rovněž oznámena zaměstnancům.

Z uvedeného tedy plyne podstatný rozdíl mezi jednotlivými důvody překážky v práci na straně zaměstnavatele, a zejména je třeba posoudit, zda se jedná o prostoj či o částečnou zaměstnanost. V daných případech bude zaměstnanci vyplácena rozdílná výše náhrady mzdy.

V souvislosti se situací týkající se uzavřených měst je třeba poukázat na ustanovení § 347 odst. 4. zákoníku práce. Podle tohoto ustanovení se karanténou (tedy překážkou na straně zaměstnance) rozumí i situace, kdy je přijato rozhodnutí o izolaci a další opatření podle zákona o ochraně veřejného zdraví, v jehož důsledku mají osoby podezřelé z nákazy zakázáno stýkat se s ostatními lidmi, a nebo se jedná o zákaz nebo nařízení určité činnosti za účelem likvidace epidemie nebo nebezpečí jeho vzniku, pokud tato opatření brání zaměstnanci ve výkonu práce. Pokud tedy zaměstnanec například nebude schopen vycestovat z uzavřeného města nebo do něj naopak vstoupit, jedná se o překážku na jeho straně (kterou je ale zaměstnavatel povinen omluvit), a nikoli na straně zaměstnavatele.

Nakonec ještě připomínáme, že pokud se zaměstnavatel rozhodne „pod tlakem obav zaměstnanců“ omezit svůj provoz nebo jej uzavřít, ačkoli pro to není dán objektivní důvod, bude se jednat o překážku v práci na straně zaměstnavatele podle ustanovení § 208 zákoníku práce a nikoli o prostoj či o částečnou zaměstnanost. Zaměstnavatel tedy nebude oprávněn náhradu mzdy zaměstnancům krátit.

Pokud budete potřebovat v souvislosti s řešením důsledků epidemie Covid-19 jakoukoli právní pomoc, neváhejte se na nás obrátit.

Za advokátní tým PPS advokáti s.r.o.